V každém větším seskupení lidí se během minulých epoch vyskytovali jedinci s nadáním odhalit tajemství, která v sobě skrývají sny. Jejich výklad snů se šířil ústním podáním, protože se zjistilo, že se určité motivy a snové symboly opakují, a předcházejí podobné události. Později se začaly tyto výklady zapisovat, čmíž vznikl první snář. Jsou tak známé pozdější snáře arabských národů, které vycházely z ranějších orientálních a starořeckých písemně zaznamenaných poznatků. Vznik těchto arabských děl se datuje do devátého století našeho letopočtu.
Evropané se s těmito díly mohli seznámit ve dvanáctém století, kdy vyšly jejich doplňované latinské překlady. Největší rozmach zájmu o výklad snů nastal v Evropě v patnáctém století. První velký snář vyšel roku 1592 jako dílo vzdělaného univerzitního učitele Jeronýma Cardana, a je dodnes výchozím materiálem a podkladem pro další výzkumy v této oblasti.